Helena Maňáková: žena, která od roku 1992 píše příběh rodinného vinařství se Štěpánem Maňákem
V Žádovicích u Kyjova, na jižních svazích pohoří Chřiby, leží vinařství, které loni vybojovalo titul absolutního vítěze Vinařství roku 2024. Stojí za ním manželé Helena a Štěpán Maňákovi. V otevřeném rozhovoru Helena (rozená Kristová) popisuje, jak se z náhodného seznámení stala celoživotní mise a proč by do ní dnes vstoupila znovu.
Od prvního setkání k vinicím
„Letos je to 39 let od chvíle, kdy jsme se potkali, a 38 let od svatby,“ začíná Helena. Když procházela uličkou k oltáři, ještě netušila, že z jejího muže bude vinař: „Štěpán tehdy pracoval v zemědělském družstvu a o víně neměl jasno.“ Všechno se změnilo v roce 1992, kdy společně založili rodinné vinařství. Dnes obhospodařují 27 ha vinic ve třech viničních tratích Feruňk, Hýselská hora a Stará hora. Používají tradiční postupy v kombinaci s moderními technologiemi.
Společné podnikání bez stereotypu
Helena přiznává, že o živobytí ve vinohradu „neměla ani tušení“. Přesto ji myšlenka společného hospodaření nadchla: „Brala jsem to tak, že budeme pracovat spolu.“ A ani po desítkách let nelituje – láká ji pestrost práce: „Jednou jsme v terénu, podruhé v saku na pódiu, když přebíráme ocenění.“
Zážitek, který změnil všechno
Za nejsilnější moment považuje čerstvý triumf v soutěži Vinařství roku 2024: „To byl vrchol!“ Vedle toho vzpomíná i na izraelskou misi vín, která rozšířila hranice jejich značky. V minulosti na sebe upozornili například šampionem AWC Vienna 2010 – sladkým Sauvignonem 2009 ve stylu slámového vína, jenž porazil specialisty z Rakouska či Kanady.
Práce versus volno? Tenká hrana
„Oddělit práci a volný čas moc neumím,“ usmívá se Helena. I dovolené končí degustací v cizím vinařství. „Víno nás prostě provází celým životem.“ Proto není jisté, zda dokáže v důchodu úplně vypnout: „Spíš ne – vinařství máme v sobě zakořeněné.“
Oblíbené odrůdy a pohled do budoucna
Helena je věrná Sauvignonu a nebrání se téměř žádnému stylu – pouze oranžová vína ji nechávají chladnou. Za deset let by ráda užila zasloužený důchod, ale současně připouští, že „vinařina zůstane koníčkem napořád“.
