Rozhovor s Marcelou Košackou: Vyrůstala jsem mezi vinohrady, dnes vedu prodejnu.

„Vyrůstala jsem mezi vinohrady, dnes vedu prodejnu. Je to cesta, která ke mně prostě patří."

Marcelko, vyrůstala jsi ve vinařské rodině. Jaké to bylo, když víno nebylo jen nápoj, ale součást každodenního života?

Vyrůstala jsem v tom od malička, takže mi to přišlo úplně přirozené. Vinohrady i víno byly vždy součástí našeho života. Od dětství jsme rodičům pomáhali na vinici. Byla to práce, která nás učila píli a trpělivosti. Až dnes si uvědomuju, jak moc mě to formovalo – tu cílevědomost využívám v rodině i v práci.

K vínu u vás doma ale vždycky patřil i folklor. Co pro tebe znamenal?

Každý rok jsme chodili v krojích, tančili moravskou besedu. Patřilo to k našemu dětství stejně jako cimbálka a dechovka. Tyhle tradice mám v sobě dodnes.

Vzpomeneš si na chvíli, kdy sis řekla: víno je i moje cesta?

Ano. Když mi bylo 18, táta mě přihlásil do soutěže Královna vín. Tři dny předem mě začal učit poznávat vína. Byla jsem úplně, jak se říká, na prášky, ale nakonec jsem získala třetí místo dokonce před studentkami vinařských škol. To pro mě byl silný moment, který mě s vínem opravdu spojil.

Dnes máš na starosti prodejnu. Co všechno obnáší tvůj běžný den?

Každý den začínám kontrolou e-mailů a objednávek, doplňuju vína, připravuju vínomat a stoly na degustace. Během dne se věnuju zákazníkům – poradím, obsloužím, doporučím. Zajišťuju také rezervace karavanového stání, organizuju rauty a hlídám, aby se akce nekryly. 

Co tě na té práci nejvíc baví?

Různorodost. Každý rok přináší nové akce, nové příběhy, nové výzvy. Je to pořád svěží a ještě se mi to neomrzelo.

A když přijde návštěvník, čím obvykle začínáš?

Vždy suchými víny. To je standard a zároveň to lidé nejvíc v poslední době vyhledávají.

Když už jsme u vína, které máš sama nejraději?

Nejvíc mám ráda červená bariková vína, třeba Alibernet. A k tomu ideálně něco lehkého, třeba pečenou zeleninu. Maso moc nemusím, když už, tak kuřecí.

Máš hudbu, která tě dokáže nastartovat?

Nightwish. Pustím si je pořádně nahlas nejraději v autě nebo při úklidu. To je moje.

A co by tě potěšilo jako dárek?

Hezká kabelka nebo něco pěkného na sebe. A úplně nejvíc radosti mi udělají kytičky od dětí.

Doma máš tři syny. Jak zvládáte s manželem rodinu a práci ve vinařství?

Beru to jako velkou výhodu. Když se něco stane ve škole, jeden z nás může okamžitě naskočit. Devět let jsem byla doma na mateřské, takže si práci teď opravdu užívám. A s manželem jsme parťáci, vycházíme spolu hezky.

Když máš chvíli volna, jak odpočíváš?

Přiznám se, že neumím být sama. Potřebuju kolem sebe rodinu. Nejraději odpočíváme na společných procházkách.

A doma máte i zvířata, že?

Ano. Každé dítě má svoje – Tobias psa, Viktor andulky a Adam rybičky. Dohromady je to náš malý zvěřinec.

Jak se v práci doplňujete se Štěpánem a s tátou?

Štěpán má na starosti výrobu a technologii, já prodejnu. Každý děláme něco jiného, ale navzájem se doplňujeme. A táta? Ten přichází s nápady jako je ten poslední – rekonstrukce Sýpky. To se mi mimochodem moc líbí, protože děti díky tomu vidí, jak se dřív pracovalo, a můžu jim vysvětlit, k čemu ty staré nástroje sloužily.

Kam bys chtěla, aby vinařství směřovalo v příštích letech?

Aby dál prosperovalo, aby kolektiv zůstal dobrý a aby se do něj s láskou zapojily i další generace. Nevíme, co přinese osud, ale přála bych si, aby víno, radost a rodina k sobě pořád patřily.